O osmi dnech výzvy

Ano, byla jsem na MS žen v St.Gallenu. A pořád jsem si říkala, že o tom něco napíšu sem na svůj blog. Nějaký ten můj postřeh. A pak jsem zjistila, že jsem vyšťavená z toho, jak výmýšlím titulek, komponuju zprávu, poslouchám diktafon pořád dokola, stříhám video, vkládám ho na YT a přemlouvám svůj vrtošivý notebook, aby pracoval jak má, že jsem prostě už neměla dost energie na to napsat, že v St.Gallenu bylo báječně a že svůj život zkrátka a dobře miluju.

Je to týden, co jsem se vrátila. Vlastně v době, kdy sedím ve fat boyi ve svém pokoji doma-doma, je to přesně sedm dnů od chvíle, co jsem vystoupila z unijní oktávky na Florenci, naházela na sebe x kilogramů bagáže, popadla Skunka The Third a táhla najít někde wifinu, abych si koupila lístek na autobus. A abych zjistila, že UAN na Florenci do pěti do rána zavřený. Zajímavé zjištění.

Zajímavější byl pobyt ve Švýcarsku. Mám pro Švajc slabost léta letoucí. Vlastně od chvíle, co jsme se ve vlastivědě někde v předpotopních dobách mého života učila, že nějaké Švýcarsko existuje. Když jsem tam byla poprvé, získala jsem zážitky do konce života a utrvrdila jsem se v tom, že kempování může být neuvěřitelná zábava. Zejména s mým otcem, který i ze stanu vylézá v obleku. Kovozemědělskému původu navzdory.

Když mi volali z unie poprvé, trénovala jsem žákyně. Byla jsem uprostřed nervního ryku po pubertálních výrostcích, kteří absolutně ingnorovali mé představy. Byl to týden před tím, než mistrovství začalo. A já kývla. Kývla jsem, protože výzvy jsou vábičky mého života. A protože neumím říct ne.

A tak jsem sedla do auta a jela. Do Švýcarska, vstříc zkušenosti k nezaplacení. Vstříc novým známým. A celý pobyt se mi slil v jeden velký úsměv a zjištění, že co dělám, dělám s upřímným zaujetím a láskou. A že vedle zkušených sportovních novinářů se mám ještě co učit, že jsem pořád víc zaujatý fanoušek s talentem než nestranný novinář se zaběhlou rutinou. A víte co? Nevadí mi to. Učím se pořád, jsem otevřená dalším výzvám.

Takže na otázku, kam pojedu příště...nevím, kam mě vítr zanese. Kdo přede mne postaví další výzvu, na kterou stejně nebudu umět říct ne.