Sentimentální

V noci(jak už to u mě bývá neblahým zvykem) jsem se bavila s kamarádkou přes ICQ (další zcela nepěkný zvyk).Chtěla jsem jí poslat jedno svoje video,a abych našla přesnou adresu,mrkla jsem do historie,kterou s Inzíkem opravdu důstojně tvoříme..

 

Dlouho mi trvalo,než jsem se probrala úplně vším co kdy odešlo z mého notebooku do jejího PC a naopak.Narazila jsem i na rozhovory,kdy jsem si povídala s Kostičkou přes Inzino ICQ.
Přestože mi kamarádka,kvůli které jsem hledala ten odkaz řekla,že jsem sentimentální,nevlily se mi očí slzy. Všechno to pěkné,to krásně napsané..Uvědomění,že je to 3 měsíce zpátky,nenávratně ztraceno a přesto tak důsledně zaznamenáno v historii.Stejně jako v mém srdci,nikdy nezapomenu.

Mezi tím vším,co bylo napsáno mě zamrzela jedna věta :,, Tož třeba dyž si někdo zahrává ve vztahu..to nedělam „"

Hořkost těch slov..uvědomuji si to..možná to jediné zabolelo,možná to a všechno okolo...
Jsem sentimentální,ale slzy si neutírám.

Není proč brečet,vždyť to bylo krásné.Časem vyprchá úplně všechna bolest, nahradí ji jiná. Zůstanou jen pěkné vzpomínky.Ty chvíle,ke kterým se vracím když se mě někdo zeptá: ,,a víš co tím myslím?víš ty vůbec,co je to s někým být a milovat jej?
Vím,vzpomínky.Nechci se obracet a koukat za sebe.
Musím věřit,že jednou nebudu muset na pěkné chvíle jen vzpomínat,že je budu znovu prožívat..
Všem svým přátelům po jejich rozchodech říkám:,, Neobracej se a jdi dál.Štěstí už nenajdeš tam,kde nic nezbylo.Je někde vepředu a ty za ním musíš jít."
Jsem sentimentální a sama tentokráte nedostávám svých slov.I já se častokrát jen zamyslím.
Usmívam se při vzpomínce na cesty vlakem..na radost kterou mi udělala,když stála před školou..
na to několikaminutové zírání na kachny v řece..a v parku,kde jsem seděla jak pecka a měla jednu z těch svých chvil nejistoty.Konkrétně na tu chvíli vzpomínám tak,že jsem sama na sebe naštvaná.Neskutečně za to,jaký idiot jsem byla,že jsem si to neužila..Ale to si říkám teď,se sentimentální náladou nalepenou na mých bedrech. Nevěděla jsem co bude,a nechala se utápět v té nejistotě a studu..

When you're gone,the pieces of my heart are missing you..
Ale jenom těm kouskům,kterých ses dotkla.

Které jsi pohladila těma svýma očkama,tichou chůzí a dětským pošťuchováním.Tím jak se naše kolena dotýkaly,když jsme jely vlakem..těm,ke kterým ses v noci přitulila a tak krásně ti voněly vlasy..je to pryč,stejně jako já jsem se pohla z místa..
Jsem sentimentální,samozřejmě že jsem..ale hnula jsem se,dnes vidím,že by to nešlo..nikdy jsi se nedokázala odpoutat od ní.Říkala jsi věci,kterým jsem věřila.Stejně jako jsi jim věřila i ty.A obě víme,že to byly lži,na kterých jsme se snažili postavit vztah..Když se ONA začala postupně vracet do tvého života,protože ztrácela svou lásku,a ty si znovu podléhala.Musel tě nahlodávat brouček nejistoty,stejně jako mě zub času,který jsme se neviděly.Ano,mou vinou.Jenom a jenom mou..

Ale nešlo by to..Kvůli ní..kvůli tomu jako roli hrála ve tvém životě..a hraje ji dodnes..
Já ji nedokázala nahradit,nesnažila jsem se o to...
Jsem někdo jiný,nejsem ona.Bojovala jsem u tebe za své jméno.Za kousek tvého srdce jenom pro mne.Nenašel se a ty jsi to proto skončila.Není ti co zazlívat,jen poděkovat...
Jednu věc si přece jen uvědom..že ona není všechno,přestože ti vším byla..Nejsi ničí loutka,bojuj a hraj za sebe..
„Nomen Omen...jméno-znamení. Latinské pořekadlo...Moje jméno (resp. přezdívka) je Lego a ráda si hraju.."  

 

Ano,jsem sentimentální..Ale kdo ne?