pondělí 28. ledna 2008

Broken

Ještě se vrátím k původní myšlence předchozího článku.Já sem prostě zase ujela úplně do jiných úvah..ksakru

Myslím,že je docela jasné,že jsme pily.A řekla bych,že docela DOST.To,jak mi bylo ráno fakt vypisovat nebudu.Takové ráno jsem ještě nezažila.Připočtu-li k bídnému fyzickému stavu mé tělesné schránky ještě duševní nevyrovnanost a vidinu velkého fyzického zápřahu v podobě běhání podél hřiště a neustálého pískání do píšťalky,bylo mi vážně strašně. Den předtím jsem se smála Tamči,pondělní ráno se mi smálo rozespalé okolí.

Chci napsat,jak se mi večer usínalo...Bylo to strašlivé,ale ne tak tragické jako to ráno..Vysafovala jsem spacák a zem(což mi nevadí,ráda spím na zemi,srovnájí se mi záda..)..a s pořádným kolotočem v hlavě jsem usínala za zvuku naprosto depresivní hudby linoucí se z Bleščina telefonu.Do toho mé myšlenky a všechno,co se událo.Všechen můj paranoidní skeptismus,tichý šepot..Do prdele,proč to sem vůbec píšu? Můžete mi to někdo vysvětlit? Jo,tak já si to obhájím sama! Protože se z toho musím vypsat..řvát nemohu,mám to zakázané.. usínala jsem,zhluboka oddechovala,potřebovala jsem dýchat.Potřebovala jsem rozporoudit krev,aby byl správný oběh a já se z toho alkoholového opojení velmi rychle dostala.

Usínala jsem a v takzvané fázi alfa jsem se cítila jako včela.Měla jsem pocit,že mám vzdušnice,dýchám celým povrchem těla.Že všechen kyslík je odváděn přímo k orgánům..Tenhle pocit nikomu nepřeju..schoulená do klubíčka,ruce na hlavě a ten pocit...Zasraná fáze alfa,podělané zavřené dveře... A to ráno..tohle všechno..Je to k pláči a nebo ubohému smíchu nad vlastní existencí,nevyrovnaností..

Říkám si,proč..Odpovídám si,přejde to...vlastně už to přešlo,kdybych si vlastní debilitou vydatně nesolila rány...Ne,já s ní můžu mluvit.Já s ní můžu vycházet,jen se nesmím dívat do jejích očí a myslet.Nesmím,protože tohle mě pak dostává do stavu včely..

Do prdele,Baky vlez mi na záda! Loni jsem kvůli tobě zkoumala schody obrostlé mechem kdykoli jsem čekala na bratra před školkou.Kvůli tobě když vidím strom,tak zkoumám.Kvůli tobě mám potřebu určovat květenství.Kvůli TOBĚ se společensky unavená pod obraz citím jako včela..Kdybys tak radši učil,jak se vyrovnat sám se sebou

 

 

9 komentářů:

  1. rozesmáté okolí..1. února 2008 v 10:58

    jak až moc tvrdě vím, jak ti je.. ale to by bylo na dýl.. ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Na tohle mě napadá jediná věta..pořád je ROŽETO...sice to s tím vůbec nesouvisí,ale mě to fakt napadlo!

    OdpovědětVymazat
  3. rozesmáté okolí..2. února 2008 v 10:09

    proč ne? ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. No..proc jo? V duvodech se radeji nepitvat......:)

    OdpovědětVymazat
  5. rozesmáté okolí..3. února 2008 v 20:16

    tak hlavně je to zbytečný.. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jo,to je.. Ovšem vůle k tomu nepitvat se už vubec v nicem neni a pak to tak i vypada a jak to dopada:/

    OdpovědětVymazat
  7. rozesmáté okolí..4. února 2008 v 18:12

    a tak člověk má takové tendence se rýpat ve všem.. hlouběji a hlouběji.. a to pak stojí za to..

    OdpovědětVymazat
  8. Nevím,jestli to za určitou bolest stojí.Spíš to vypadá,jakobych se vyžívala v sebetrýznění...Díky bohu né fyzické tresty,ale psychicke..i kdyz,co je horsi,ze?:)

    OdpovědětVymazat
  9. rozesmáté okolí..5. února 2008 v 19:24

    no právě.. ono by to samo o sobě třeba nebylo tak zlé, ta událost, skutečnost, stav.. ale člověk prostě dokáže z malého komářího kousnutí (i když se mu to v tu dobu jeví jako největší bolístka světa) \"vytvořit\" jizvu na celý život.. dobře, tak aspoň na větší část :-) a nezabráníš tomu.. podle mě to prostě nejde..

    OdpovědětVymazat