Tedy záznam historie.Někdy napíšu pár věcí,ktere dost dobře nevysvětlím.V mé kronice je tak zmatek.Snad něco tímto článkem vysvětlím,hlavně ale ,,pošlu dál" svůj výklad platonické lásky,tak jak ji vídím já.
Každý si podle mě pod slovním spojením Platonická láska představí fanatické uctívání nějakych idolů,kteří jsou známí pouze tak,jak je prezentují média.
Před pár měsíci jsem s Paní probírala její definici platonické lásky.Zněla asi takto:,,Nenaplněná láska.Neopětována od základu myšlena jednosměrně s jistotou toho,že nikdy nedosáhne naplnění ve všech směrech mezilidských vztahů."
Tenkrát mi na tom spousty nesedělo.Samozřejmě jsem něco namítala.Ale ona to považovala za zbytečné oponování...
Dlouhodobí čtenáři teď jistě tuší,kam dnes mířím.
Moje definice platonické lásky je vlastně skoro stejná(a není to jediný názor,který mám s Paní obdobný).Jenom já jsem došla o trochu dál..Trochu? ten pojem neznám...
Ano,samozřejmě že to začalo jako platonická láska.Pouhá náklonnost ke společnosti vytvořenému obrazu reálného člověka.Ano,tato postava se stala cílem mých sympatií.Nikoli bezmezného uctívání,nýbrž náklonosti a touhy.Platonie způsobila,že se mi postupně začal zamlžovat reálný svět a vše se měnilo.Včetně mého myšlení a směru mých myšlenek.Všechno jenom ONA...
Ale Paní řekla,že platonická láska nemůže dojít naplnění.Mnohdy(vždycky) se vyvýjí-nevyvýjí.Zůstane jednostranná,neboť milující člověk si je vědom nemožnosti navázání jakéhokoli vztahu.
Já jsem tu myšlenku popřela.Tenkrát verbálně.Systematickou vytrvalostí a relativně dobře míněnými činy jsem uvedla svůj názor do praxe.
Opravdu jsem začínala doslova s holýma rukama a bez jakékoli pokory jsem se vydala splnit svůj sen,dojít zvolenou cestou až k vytouženému cíli..
Jako maratonec běžící na dlouhou trať jsem se dostala blízko.Ta láska už najednou nebyla platonická.Z mé strany nabrala konkrétních obrysů.Milovala jsem to a to na tom člověku.Byla jsem zničená,v depresích pokud...
A tohle všechno je teď vlastně pryč.Platonická láska..Ano,může přejít v reálné slovo MILOVAT.Jenže nezapomeňte na jeden důležitý prvek platonické lásky.Od začátku jde do toho milující člověk s tím,že vlastně předem prohrává svůj boj o někoho.Když mi bylo definitivně řečeno,že moje cesta je slepá,že tam kam chci se nedostanu vlastně jsem jenom došla naplnění myšlenky a teorie,kteoru měla Paní.Říkám si,zase měla pravdu.Ale ne úplnou.Já opravdu milovala..úsměv,oči a ...vykřičník skrytý za důvěru...to všechno je vlastně teď pryč.Já se prakticky jen zbavila břemena,které mě tížilo a nutilo mě dělat všechno ve jménu lásky.Je to pryč.Zřejmě ne definitivně,ale rozhodně je to za mými zády.Pokud se ohlédnu,stále to vidím..a jenom se pitomě usmívám...
Raduji se,přestože bych se zase měla válet v depresích.Měla bych asi prolévat hektolitry slz.Ne,z mých očí nespadla ani jedna kapka.Ne že by za to ten člověk nestál.Ne,stojí za všechno...
Někdo řekl- ,,lásku je třeba příjmat na kolenou".
A já dnes přesně vím proč..aby ten pád na zem nebyl z takové výšky..
přeneseně taky tác.
OdpovědětVymazatTakže platonická láska je nejspíš láska k horám nebo k chlebíčkům na tácu.
Teď nevím,zda se smát nebo brečet..:)
OdpovědětVymazatBudeme se chytat za slovo?:)
Když ty tady tu lásku pěkně rozebíráš... já vše o lásce zhrnu... a bude z toho jedna věta:
OdpovědětVymazatLáska je nevěrná kurva....
No jo Bendy,ale co naděláš??
OdpovědětVymazatVěrnost je pomíjivá.Už sem ti na billiardu(pokud si na to vzpomenes),ríkala jak to s věrností je..:)