Na sklonku starých časů

nový list,čistý a neposaný.Nové překážky,nová motivace..I'm sorry...

Má omluva patří jedinému člověku.Doufám,že tohle čteš.Pokud ne,nenadělám už nic.
Každopádně se ti omlouvám.Sama nejlíp víš,že některé věci v životě neovlivníme,přestože bychom chtěli.Nejde si prostě poručit,tady ne.
Připadalo ti to nemožné? Jsem chodící důkaz toho,že slovo nemožné je jen výmluva na nechuť bojovat.Snaha a vůle.Tohle mě hnalo vpřed,přestože se jednalo o zdánlivě nemožnou věc.Jde o to nevzdat se hned ze startu.
Když jsi to poznala,měla jsi možnost všechno to zastavit.Říci ne.Neprohloubilo by se to! To je jediná věc,která mě opravdu mrzí a kterou ti zazlívám.Měla jsi volbu.Chtěla bych znát odpověd,proč jsi jasně neřekla ne?? Proč bych tě teď neměla jen mít za člověka,jenž si rád hraje?

Přesto věřím,že jsi nechtěla ublížit.Nemohla jsi za to.A jednou si to NE říct musela.I když to bylo příliš pozdě a zanechalo to velké následky..V životě není těžké vykonávat činy,jít si za svým.Nejtěžší je zvolit správnou dobu pro svá rozhodnutí a činy.
Pokud tohle čtěs,odpusť mi.Myslím si,že je co.Zkazila jsem přátelství a nevím,zda je možné aby vůbec někdy fungovalo.A vím,že tohle je moje vina.

 

Pod svícnem je největší tma...

Člověk ta neskutečně rád přehlíží,co má přímo před sebou.Raději se žene za něčím,co v sobě neskrývá smysl.Staví vzdušné zámky,dělá si naděje.Až když se vrací ke ,,svým",zjistí,že to měl celou dobu před sebou..

Bylo to náročné.Nemá cenu si nalhávat,že bylo jednoduché hodit všechno konečně za hlavu,zakopat vzpomínky do nejvzdálenějšího koutku mysli.Nic takového..Můžu stokrát tvrdit,že to vlastně ani nic nebylo a že se divím,že jsem to neudělala už dávno.Nebude to pravda..
Možná by se tak skutečně stalo,možná by to bylo snadné.Kdybych ten proces nenarušovalo poletování smsek od někoho a následné odpovědi.
Tak moc mi to připomínalu jednu krátkou dobu,že se mi z toho roztřepaly kolena.Musela jsem porušit životosprávu,kterou teď musím dodržovat(o tom jindy).Musela jsem se uklidnit a na inline brusle to venku bohužel nevypadalo.A co bývá druhá vzpruha? Ano,vodní dýmka..Byla jsem doslova na šrot..Hledala jsem písmenka.Ale slzy se stále nedostávaly.Tohle nechápu.Nepláču.Měla bych,asi bych v této situaci měla.Kašlu na to...

Strach...

K odvaze nás nutí strach..A co je v mém případě ten strach? Nelze to přesně popsat.Neumím to pojmenovat,je to pocit.Pocit,který mně dovede ovládnout..
Momentálně se bojím,že jsem to já,kdo si hraje.Kdo přesně nedokáže odhadnou škody,které ta hra může napáchat. Jsem hráč,ale v jiné hře.Neumím si zahrávat s lidskými city.Vím jaká umí pak být ta bolest,až hra skončí. Teď je to příliš čerstvé na to,abych...
Chce to čas a ten máme..Není kam spěchat,nemůžeme o nic přijít,když nic nemáme..To je fakt a nepřestávam si jej opakovat.