Ve svých lžích jsme každý sám....

Zdánlivě se vám bude zdát,že nadpis vlastně vůbec nesouvisí s tím,co je napsáno hned jako první.
Bohužel pro ty,co neradi čtou dlouhé články je tu jednoduché vysvětlení-měla jsem psavou a tento článek je P-O-N-Ě-K-U-D delší než obvykle.
Každého poučuji,ať věci nazývá pravými jmény.Fajn,tenhle článěk je sakra dlouhý.Ale popravdě,myslím,že je věcný a mnoho lidí by si z něj mohlo něco odnést.Když ne poučení,tak aspoň strašnou únavu..
Jinak- mám se skvěle.Fakt hafo skvěle. Samozřejmě ve všem hraje roli psychika,spadla ze mě ta prázdninová deka,ale přesto...i ve škole se bavím! Jelikož páč a protože padají neskutečné hlášky a já se pak řehtám jak oslíček:)
Dokonceee si musím trošku nahnat triko- i já boduji,rozesmívám spolužáky různým napodobováním scének( Věcnáááááá! A nebo Mokrá,jako úplně mokrá či Titanic!Titanic!) aaaa poslední zářez je teda zcela obvyklý mé osobě- trapaaaaas!:)
To jsem takhle vyprávěla ve chvíli nudy(a ta je v hodinách cvičení z chemie neustále) vtípek na pražskou a ostravskou náturu.Je to vtip,který s radostí doprovázím pantomimou,takže proto ho sem nenapíšu(byli byste ochuzeni o jedinečný zážitek a modřinu na ruce,viď Veruš?!)..
V chemii tedy vyprávím vtip a na konci je - ,,Pičo,he!" Když jsem vyslovila známé sprosté slovíčko,v mém zorném poli se objevil profesor(co zorném poli,borec v tom okamžiku stál přede mnou,takže to vypadalo,že to říkám jemu).Co mě aspoň trochu znáte,víte,že občas bych potřebovala seřídit volume.Zejména když něco vyprávím.Takže ono dokončení vtipu jsem řekla hezky z plna hrdla..Smích,který nastal nebyl jenom tím vtipem,ale mým totálním trapasem.Já jsem smíchy nebyla schopná vykoktat ani omluvu,místo toho jsem si utírala slzy,jak sem se smála sama sobě. Naštěstí mám u toho profesora „zařízené" větší pochopení než u zbytku třídy.A je to kvůli tomu,že borec sleduje sport a se mnou to konzultuje.Jsem jediná ze třídy,který mu je schopna v tomto sekundovat a na sportovní téma s ním debatovat.Asi to bude tím,že zbytek jej nevnímá a ignoruje.Ale co už..prostě díky tomu sem nemusela sedět u ředitele ani mít pohovor s Kijkou(moje třídní),že mi zase hrozí důtka...
JO,jsem prostě šplhoun:)))

Ta paní je Hustá...Eva Hustá!

Borka! To je prostě..No ne..To je šílenostní stvoření! Je o ročník výš a seznámily jsme se cca před třemi lety,nicméně více jsme se poznaly až letos v březnu na lyžáku,kam s náma jela jako náhrada.
Sluší se dodat,že Efka mi dělala gardé.No ne gardé,spíš první pomoc.Obě jsme jezdily v první skupině.Nooo..A jaksi,každá máme trochu jiný styl.Prostě a jednoduše já sjezdovky sjíždím docela pekelnou rychlostí a ona si je vychutnává svým stylem.
Jednoduše,když jsem se vyrubala(jakože minimálně jednou denně sem se docela důkladně seznámila se svahem)Efka byla ta,co mi podával lyže,které byly klidně i dvacet metrů nade mnou...ale to je jedno,mám prostě specifický styl lyžování.Takzvaně- zabí se rychle..

Ale ať se dostanu k tomu co sem chtěla.Efka je ta,co mi ,,dohodila" Němca.Přijede tuším ve středu nebo ve čtvrtek večer.No nevím,prostě přestože jsem o ročník níž a jako druhý jazyk mám španělštinu,absolvuji výměnný pobyt do Německa.
Efka dneska měla prosím dvě hlášky.
První byla,když jsem jí potkala na schodech.
Efka:,,Zítra o velké je přestávka"
Já:,,Po x letech na této škole je to neobvyklá zpráva!"
Efka mi jen chtěla sdělit,že zítra o velké přestávce máme schůzku kvůli tomu pobytu.No neříkám nic..
Hláška číslo dvě:
,,Máme češtinu.To je zase něco nudného.Budeme se učit o něčem českém,takže nuda."

Myslíte,že je neobvyklé učit se v českém jazyce o něčem českém? Ehm,Eva Hustá je prostě Hustá...:)

 

 

 

Ve svých lžích jsme každý sám....

Možná je to klišé.Ne možná,určitě je klišé věta :,, Nemám ráda lži"
Víte,v poslední době stále více přemýšlím nad tím,co je vlastně hranice mezi tím,v čem jsem schopna ustoupit.Jsem tvrdohlavý člověk,podle některých až moc temperamentní.
A čeho si cením nejvíc,přísahám že to je věc,na kterou jsem opravdu hrdá -lidé o mě říkají,že jsem za každou cenu sama sebou. A někdy je mi to samozřejmě ke škodě,jen co je pravda.Spoustu věcí jsem kvůli sama sobě podělala,protože odmítam věci dělat stejně jako jiní.Razím si svou cestu a proto taky padám na hubu.
Jsem pyšná na to,že na lidi působím jako člověk,který je sám sebou..
To je první úspěch,který mé nepříjemné chování získalo...

Proč říkám nepříjemné? Protože každý máme své chyby a já jsi jsem vědoma,že mé chovaní se nemusí líbít všem.Popravdě mám spíš dojem,že se nelíbí větší části společnosti,než té co se jí líbí.Ale já tu nejsem proto,abych se někomu zalíbila. Jsem tu,abych žila svůj život.Zdá se to sobecké? V tom případě jsem asi sobec. A co s tím hodláte udělat?
,, Směle pomlouvej,vždy něco uvízne."Pravil jeden antický filozof.
Takže doporučuji,abyste mě pomlouvali.Já se s chutí zasměju,zamávám nad tím prackou a řeknu- další omezenec,co se mě nepokusil poznat.

Mám skákavou.Myšlenky mi běhají a přeskakují,nestačím je dostat na papír.Je toho tolik,co k tomuto tématu chci říct...

Lži,lži,lži...
Z jedné strany žijeme každý v jedné velké lži.Neustále něco předstíráme.I já předstírám,že jsem silný člověk.Ale dělám to jenom proto,aby si mě lidé nevšímali či měli ze mě respekt.A to mají..
Řekněme,že jen omezené množství mých přátel mělo možnost zjistit,že jsem citlivý člověk..Ne,tohle už sem nebudu tahat.O tom,jak si toho někdo nevážil,jak šlapu vedle.Ne,tohle je způsobeno mojí povahou.Takže přestanu si sypat popel na hlavu.NEXT!

Sama sebou...
Jsem sama sebou nejenom proto,že si razím vlastní názor a doslova se za něj peru. Myslím,že jsem sama sebou i tím,že nedělám ústupky.Stanovila jsem si pravidla,která odmítám překročit.V lečcems mám slabou morálku,vůli to dodržet a kousnout se..
K čemu se chci dostat.No tak...už se tomu vyhýbám skoro měsíc..Ale proč to neříct? Co mě nutí nekritizovat? Nic,jsem kritik.Jsem úpřímný člověk a nadále to v sobě nebudu dusit.
Moje pravidla bytí zahrnují jeden velmi důležitý fakt- nevěra...
Je to každého volba.Když má někdo potřebu ublížit milované osobě,protože něco není OK,podle představ,tak FAJN.Ale s tím já nechci v životě mít nic společného.Samozřejmě netvrdím,že druhá strana je svátá a věrná.Ale do háje,jak se pak můžu podívat sama sobě do očí (v zrcadle),když si nejsem schopna vyřešit problém,propast a řeším to nevěrou.K čemu to je? Zbytečná bolest,kterou způsobuji nejenom sobě,ale i druhým.Z jakého důvodu je někdo schopen hledat řešení někde v někom jiném a ne v sobě? Proč si ubližujeme tím,že si neumíme sednout a rozumně tu propast mezi partnery opravit?
Vzhledem k tomu,že vyznávám koloběh přírody,včetně pravidla,že se mi všechno jednou vrátí- Budu nevěrná a jednou se mi to vrátí.
,,To co nechceš,aby lidé způsobovali tobě,nedělej ty jim." Tohle pravidlo mi vštěpovali odmala.
Teď já jsem tak debilně striktní a kritická k lidem,kteří hlasájí vodu a pijí víno.
Otázka zní,chcete mít plnohodnotný vztah? V tom případě zapomeňte na to,že existují i jiní lidé,kteří by vás zajímali. A podle toho se chovejte, i když jste zrovna single.
Rozbiješ-li někomu vztah,nečekej,že se ti to nevrátí.Vrátí a bude to bolet mnohem víc..
Ale pak si nestěžuj!
Každý si svůj život žijeme podle sebe.A podle svých pravidel..Moje morálka je taková.Ano,nechápu a nemám ráda lidi,co tohle nejsou schopni dodržet.Jenže já se neumím smířit s faktem,že to tak ti lidé třeba nemají.

Mám na jazyku jeden příklad.Ale nemyslím si,že je vhodné to tahat na veřejnost.Myslím,že každý z Vás si moc dobře pamatuje nějakou situaci v životě,kdy se vám něco takového přihodilo.Zamilovali jste se do člověk,který neměl OK vztah a vy jste jej chtěli.
Dostali jste se do nevděčné role,kdy jste jakoby tou poslední kapkou,která něco rozbije..
Sdělím vám vlastní zkušenost: Já jsem zařadila zpátečku a čekala..Pokud toho člověka chci,jsem ochotna počkat třeba dvěstě let.V životě bych si totiž neodpustila,že kvůli mně se něco rozpadlo.Protože bych věděla,že nemám nárok na to být šťastná.Chvíli ano,ale pak by přišla odveta...

To je téma mé knihy..Asi je vám teď všem jasné,že pokud budu někdy tvrdit,že ta kniha je fikce,budu kecat.Ta kniha je to,co mě trápí,co je kus mě a chci to vyřvat do světa...

Dlužno dodat,že někdy se toho, na co čekáte, nedočkáte.Už jsem říkala:,,Pamatuj,že nedostat někdy to,co chceš,je zásahem štěstěny."
Když si to tak říkám,dýchá se mi na té nové cestě líp...

Tak..a já jdu psát..Mí Hrdinové čekají..
Spaly jste dlouho? Chloe,Debie,Suzie,Sally,Tandy,Chrisi,Joshuo? Vracím se k Vám,jste můj svět,který napravuji,protože tenhle už je na mě moc zkažený...

P.S.
Jestli se v tomhle najdete,vězte,že nejste prvním ani posledním člověkem.Tohle je prostě všeobecně zaběhlý fakt,doslova koloběh přírody.Jenom já jsem tak EXOT-ická slepice a hodlám proti tomu bojovat.Aspoň v mém kurníku...