neděle 2. září 2007

Když prohráváš, neprohraj poučení

Jo,je třeba přiznat si to.Prohrála jsem..další bitvu,válku teda ne.Válka je totiž celý život a dokud tu straším,tak jsem stále v boji..

A poučení?? to sem rozhodně neprohrála...

A jaké je? Řekla bych,že až moc osobní. Uznávám,že v poslední době jsem psala dost osobní příspěvky a objetivita šla stranou,ale co už.Chvíli mohu mít srdce na dlani,než se vrátím ke svému normálu neprostupné zdi,no ne?

Jo,realita.To je tvrdý pád na zem..Nabitá huba a kolem dokola tma.Pocit,že krvácím. Ale krev nikde nevidím. Nevidím totiž nic,jen tmu.Mám otevřené oči,ale před nimi prázdné nic.Ležím na studené zemi,citím že krvácím,ale bolest necítím nikde jinde než na hrudním koši.Co je to? Tak do háje,co to se mnou ksakru je? Řeknete mi to někdo??

Na prstech lepkavá tekutina.Je rudá? Já nevím,nevidím! Už vím,odkud ta krev pochází..


Chtěla jsem se jen utvrdit. A teď sarkasticky dodávám. Náhoda je blbec.A pokud náhodou narazíte na něco,co vás utvrdí.Spadnete do reality...

 

Why does my heart cry?

 

Co je moje poučení? 

Zapamatuj si, že nedostat to, co chceš, je někdy zásahem štěstěny.

 

 

 

 

Žádné komentáře:

Okomentovat