Tohle téma mě napadlo už před týdny. Problesklo mi hlavou v zatáčce. Ručkovala jsem na volantu a věnovala zlomek vteřiny myšlence po-znamenání.
Čtu knihu, kterou nikdy nechci dočíst. Hltám řádky a přitom se usilovně snažím neotočit stránku. Vracím se zpátky, čtu to samé pořád dokola. Přemítám. Toužím mít v ruce tužku a psát si do knihy poznámky, podtrhávat si myšlenky. Zapisovat si své vlastní po-známky.
Tohle svede jen Irving. Nikdo jiný. Popsat, jak být po-znamenaný.
Dnes ráno jsem probudila s knihou vedle postele. Hřbetem vzhůru, otevřená na straně, kde jsem včera večer začala a záhy skončila. Toužila jsem posunout se v příběhu dál a zjistit, co William prožil PAK. Ale odpálený mozeček mi nedovolil se soustředit byť jen na jedinou větu. Musela jsem zůstat ve své vlastní realitě. V tom světě, kterému jsem včera tak zoufale nerozuměla.
Křičela jsem do telefonu, snažila se zastřít do očí vkrádající se slzy. Dojala jsem sama sebe, lámal mě ale samotný moment a situace, ve které jsem se ocitla. Do srdce bodající nespravedlnost. Nepochopitelná zlost. Po-znamenání činy z dřívějška, po-znamenání něčím, co neumíme ovlivnit. Nevíme, co přesně to znamená. Jen se snažíme žít s důsledky a po-znamenáním.
"Chápu jí. Vím, proč to P. udělala. Taky jsem si tím prošla. Před pár lety jsem si myslela, že to ke mně někoho připoutá, že to bude ten důvod, proč by mi neměla utéct."
"Je mi zle. Je mi z toho tak zle, až se mi chce zvracet. Úzkostí se mi svírá žaludek," řekla žehlíc bráškovu košili.
"Jo, tak to znám. Taky jsem úzkostí zvracela. Z ní. Dvakrát."
"Kdo je ona?"
"Tereza."
"Která Tereza, ta černovlasá?"
"Nevím, jak vypadá teď. A je mi to jedno. Tereza, kterou jsem potkala léta páně 2010. Ale to už je jedno. Konečně už to pro mě nic neznamená."
Vím, že jsem po-znamenaná. Vím, že budu možná do konce života potýkat s onou negativní zkušeností, s nezdarem a selháním. Že jsem teď opatrná a vím, že budu budu krajně obezřetná ještě dlouho. Protože jsem po-znamenaná. Někým, něčím.
Vím, že jsme po-znamenání. Neumíme to ovlivnit. Nevíme, co přesně to znamená. Ale snažíme se žít s důsledky po-znamení.
Žádné komentáře:
Okomentovat