Alibismus není sympatický, hra ano

Tak je to za námi. V pořadí již páté mistrovství světa juniorek je oficiálně ukončeno a svět poznal nové mistryně. I přes veškerou snahu, ambice a odhodlání se Češkám nepodařilo urvat žádný kov a na trůn se poprvé posadily Finky. A nutno podotknout, že zcela zaslouženě. Ty Finky, samozřejmě! Jsem sice vlastenec, ale finský florbal obecně prodělal v posledních pěti letech obrovský progres.

Mohu říct, že je to i „mé“ páté mistrovství. Sledovala jsem doposud všechny, což bych řekla, že můžou říct jen opravdu skalní fanoušci ženského florbalu. Měla bych několik bodů, které bych chtěla k letošnímu MSJ v Nitře podotknout.

Tak především:

 

- nebyla jsem přímo v místě dění, ale online jsem viděla všechny utkání ČR reprezentace a přesto si dovolím dělat soudy. Hrozné, že? Jsem tak děsivě nepovolaná, až to není ani možné není.

 

- poprvé jsem viděla ČR reprezentaci, která tlačí soupeře ze světové špičky. Jenže se nějak zapomnělo na zadní vrátka.  Kolovrátka.

 

- měli jsme konkurence schopný výběr, který ve světovém měřítku, dle mého slabší generace, patřil papírově rozhodně na stupně vítězů

 

- tradičně se potvrdilo, že Češky umí utvořit skvělou partu, protože Vilas a spol. rozumí zkratce TEAM a ví, jak správně teambuildingovat. Ovšem abych z toho dělala nejlepší kolektiv všech dob, na to už jsem viděla dost ženských a juniorských reprezentačních výběrů. Tenhle byl výjimečný leda tak v tom, že pomalu rok dopředu věděl, že tam bude. Což s jistotou nemohl říct nikdo z předchozích repre výběrů žen ani juniorek (zdravím Čapí, kterážto si moc dobře pamatuje, jaké to je být odbornou veřejností zvolena juniorka sezóny a nedostat se na soupisku. A, ano! Michale, narážím na tu tvou slavnou pomstu vzpurné a drzé juniorce se zkušenosti ze SML, jenž si dílem osudu a nechtěného zranění jiné hráčky dovolila podílet se na historicky první medaili z MS pro český ženský florbal). Z čehož vyplývá, že pak se s určitým kolektivem pracuje mnohem lépe.

 

- hráčky podaly sympatický, týmový výkon a jezdily opravdu nadoraz. Šlo vidět, že jim o tu medaili šlo. Těm na hřišti…

 

- předchozím bodem skutečně narážím na to, v jaké sestavě se na hřiště chodilo. Dovolím si totiž tvrdit, že složení některých lajn byl krok mimo. Nemluvě o garantovaných místech pro některé hráčky, i když se jim příliš nedařilo. Moc jsem nepochopila Krupnovou na křídle a posazení Mlejnkové, která mi přišla jako jedna z nejlépe hrajících/nejefektivnějších hráček v Nitře. Ale bylo to rozhodnutí trenérů, kteří za to přebrali odpovědnost.

 

- jo, odpovědnost! Počkejte. Po turnaji vlastně hlavní trenér reprezentace za hlavní důvod neúspěchu označil termínovou listinu, přístup ČFbU, nedostatek peněz a…pozor, také kluby, které nedostatečně spolupracují s nezávislým reprezentačním trenérem (nezávislým, protože netrénuje žádný ženský tým). Tak a je to. Kdo za to může je jasné, bafuňáři. A Klaus, protože krade prupisky!

 

- juniorky, které obsadily na MSJ čtvrté místo po „výprasku“ (jde přece o skóre, že?) se i tak prý mohou směle porovnávat s ženskou reprezentací. Tou reprezentací, která je složená z hráček mající například švýcarský double, medaile z MSJ, zkušenosti z finské Salibandyliigy, medailí z Poharů mistrů a na lavičce stojí dvojce renomovaných trenérek, jež má jenom několik zcela zanedbatelných titulů z ženské Extraligy. Tak! Oproti tomu stojí úžasná parta juniorek, které…mají budoucnost před sebou, ale za sebou…SKORO porazily ten Herbadent, kdyby kluby spolupracovaly.

 

Jsem vlastenec a holkám jsem věřila. Opravdu věřila, že tu medaili urvou, protože na to měly kvalitu. Ale sympatické výkony se ukázaly být neefektivní. A neefektivní byly ne proto, že by unie nedala na juniorky dostatek pěnez, ale proto, že jsme prostě nevyužili nabídnuté šance. Nic jiného za tím není.

Osobně bych samotným hráčkám nevytýkala ani popel. Byly TEAM plný odhodlání, zápasy pro ně končily až se závěrečnou sirénou. Co se mi příčí je oficiální vyjádření trenéra, který po prohraném utkání prakticky označil za viníka neúspěchu Českou florbalovou unii. Ano, unie má chyby. Ale všechno na ní opravdu nehodíme. Hlavně ne potom, co dva roky s něčím pracujete a když se vám to nepovede, tak vy za to nemůžete. Nikde jsem se prozatím nedočetla, že by od trenérského triumvirátu přišla nějaká sebereflexe. Hlavní trenér dopředu vyhlásil cíl medaili. Když na ni jeho výběr nedosáhl, na vině nebyl on, ani výkon hráček, ale unie. Aha.

Každý ví, že já a Michal Marošek jsme byli za dob jeho působení na lavičce juniorského reprezentačního výběru takříkajíc na nože. Jako se zástupcem určitého média se mnou nechtěl hovořit, pak ani jako s novinářem z unie. Když jeho výběr v roce 2008 nečekaně klopýtl s Polskem, nevymlouval se na unii a nedostatek peněz. Nebál se podívat pravdě do očí a nevymlouval se. Řekl, že nezvládli tíhu okamžiku. Všichni do jednoho tehdy selhali. Podotýkám, že osobně považuji reprezentační výběr z roku 2008 za opravdu silnou generaci (vždyť 8 hráček dnes patří k ženské reprezentaci) a páté místo bylo, alespoň z mého pohledu, kolosálním neúspěchem. Současný hlavní trenér má širší realizační kádr, měl dokonce více srazů než tehdejší trenéři. Přesto za letošním čtvrtým místem nestojí nic, co by se dělo na hřišti, ale unijní metodika.

 

 

Ale nevěšme hlavu, já to beru pozitivně. Placku sice nemáme, ale za to MÁME jednu slibnou generaci, která umí podat sebevědomý výkon bez špetky respektu.

 

 

P.S. Svůj postoj a výtky jsem zaslala emailem i samotnému trenérovi reprezentace.

P.P.S. Nechci kritizovat výkony, ani hráčky. Já jsem na ně za ty výkony hrdá a svým způsobem spokojená. Ale vadí mi postoj jejich trenéra, který řekne, že za neúspěchem (a zůstat bez medaile je neúspěchem, když ji označili za cíl) stojí někdo abstraktní nad ním.

 

Autorka textu podotýká, že se za svůj text nestydí a je svolná k diskuzi.