Here we are...

Vím, že jsem říkala, že v mém perexu je vždy řečeno, o čem to bude. No, tak tentokrát to možná nebude tak úplně pravda. Nebo, vlastně bude.

Pokračování.

Slyšela nesouhlasné mlasknutí. Ale neozvala, nebránila se ničemu. Čekala, co jí řekne. Určitě toho má hodně na srdci, jako pokaždé, když byla s někým, jako Katka.

Ale bylo ticho. Jediný zvuk, který ze sebe vydala, bylo nesouhlasné mlasknutí. Chtěla se otočit a podívat se jí do očí, najít v nich tu výčitku. Ale nemohla to udělat. Potřebovala zůstat nad věcí, musela pokračovat ve vaření, aby to vypadalo lhostejně. I když tušila, že právě touhle hranou lhostejností jí popudí ještě víc.

Leona stále seděla na kuchyňské lince uprostřed kuchyně a hlavou jí běžel jeden špatný scénář večera za druhým. Přehrávala si v hlavě ty okamžiky, kdy Katku poznala. Vysoká brunetka s příjemným vystupováním a postavou modelky. Domina. Svérázná a sebevědomá žena, kterou poslouchali lidé na slovo. Charizmatická a dominantní. Přesně taková, jakou by chtěla být každá. Představovala si, jak v divadelní restauraci všichni kolem ní všichni chodí po špičkách a čekají, až je ona sama osloví. Představovala si, jak sedí u stolu a roztahuje ústa do úsměvu holywoodské hvězdy, kterému podlehne každá. Jak flirtuje...s Petrou. Jak ji svádí pohledem...

"Doufám, že ti stála za to...," zašeptala Leona ve chvíli, kdy se jí draly slzy do očí.

Petřina ruka se sklenkou vína se zastavila uprostřed cesty k ústům. Na malý moment, pak ve své cestě pokračovala. Srkla si ze skleničky a polkla. Vybrala si trpké víno. Jak symbolické.

Sundala pánev z varné desky a zvedla pokličku z hrnce s čerstvě uvařenými těstovinami. Vlila do nich omáčku a promíchala to vařečkou. Přitom se jedinkrát neotočila, aby Lee něco řekla. Aby se bránila, aby s ní vůbec o něčem diskutovala.