Ta otázka padla možná stokrát. Já sama jsem si jí položila v průběhu pěti večerů nesčetněkrát. Hledala a stále hledám cestičku mezi polopravdami, pravdami, lží a představami. Jedna věc je mi jasná už teď. Rozhodně nebude ta správná, na tuty nebude jediná. Jsem bytostně přesvědčená o tom, že na všechno jsou různé úhly pohledu. Že názor lze vždy změnit. A že lidé snáz uvěří svému podvědomému vidění skutečností, než zcela zřejmé pravdě.
Život je krásný. Je zamotaný, bolavý i barevný. Život je zábavný, když si najdete něco pozitivního na všem špatném. Tomu všemu věřím, takhle ho žiju. Hrdě, deviantně, poctivě s vysokým morálním povědomím o špatném přístupu, o špatném chování, o zlých lidech. S vírou, že ve všech je nějaký kus dobra a že v každém bastardovi je něco, za co je třeba si jej cenit. Věřím, že ke každému rozhodnutí v životě člověka jsou i důvody, které někomu dalšímu nemusí být zřejmé.
Pokud jsou si mí přátelé jistí, že to co dělají je správné. Jsou-li skálopevně přesvědčení, že dělají dobrou věc, podpořím je. Téměř vždy. Snad jedinou výjimkou je případ, kdy jedno takové rozhodnutí může mít špatný dopad i na ostatní a ne jen a pouze na člověka, který se tak rozhodl.
Tedy, nech brouka žít. Rozhodnout se něco udělat proti vůli ostatních je svatosvaté právo každého člověka.
Tomu věřím.
Hodně štěstí na misi, která ti roztrhá srdce na malé kousíčky.
Kéž bych se mýlila.
Žádné komentáře:
Okomentovat