Věřím v sílu slov, ovšem zároveň za tím musím vidět něco, co se dá "uchopit". Předešlou zkušenost nebo cokoli, co by mi dalo za pravdu, že je to možné..
Právě teď jsem se zamyslela nad tím, co vlastně jsou city. Jaká je definice citu?
Sokrates tvrdil, že až ve chvíli, kdy sami dokážeme pojem definovat, pak jej teprve známe a můžeme k němu zaujmout nějaký postoj. Takže takový cit je pro mne nehmatatelný nesmysl, vrtkavá část mysli nebo srdce. Prostě toho, co považujete za spouštěče a koordinátora. Za všechno může cit. Kdybych neměla cit, nebyla bych schopna k někomu mít vztah. Vztah totiž není o tom, že si s někým prohodím pár slov. Ale že s ním mám něco společného, při čem vznikne vzpomínka a citové zabarvení. Podle toho zaujmu postoj a rozvíjím vztah.
Moc psychologie a filozofie, je to tak? Kašlu Vám na to... Já se potřebuju vyvztekat do těch řádků. Potřebuju udělat žárlivou scénu papíru o tom, jak někdo umí plácát do větru a nehlídat sám sebe...
Když něco řeknu, věřím v to. Když to řeknu a jde to z mého nitra, držím se toho zuby nehty.
A pak to stejně jednou přijde a člověk je sám.
Žádný humánní postup neexistuje. Můžete zabodnout kudlu do zad. Je to sice konec vztahu, po kterém vznikne jen nenávist, ale je to aspoň poměrně rychlé.
Můžete zvolit jinou cestu - postupné odcizování. Víte, že tohle je snad ještě horší? Je to příšerná bolest, uvědomovat si, že člověk, který šel dlouho po vašem boku, vám najednou není tak blízko. Že trvá trochu déle, než se k vám dostane, když ho potřebujete. Protože ten někdo chce být v tu chvíli nablízku někomu jinému.
Sober...Vážná, střízlivá, rozumná. Moc se na ten koncert těším. A zároveň se bojím toho ticha. Budu řvát z plných plic : ,,Please, don't leave me" , ale vlastně bude ticho. Nastane takové to trapné mlčení, prázdnota a s ní ticho. Bojím se toho. Tak se na ten koncert těším, ale ta lhostejnost z druhé strany mne drtí. A tak se bojím. Protože to je vlastně taky přirozená lidská vlastnost. Bát se neznámého. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Takže logicky vzato bych tam nemusela jet, protože se tak bojím. Problém je v tom, že já ráda bojuju a výzvy neodmítám. A tak si zase nabiju rypák...ale o tom zase někdy příště.
Party is over.
Žádné komentáře:
Okomentovat