Zase ona. Znova a znova, znenadání. Vešla ti do snů a nadělala zmatek. Ranní probuzení , ruka na srdci. Přerývavý dech. Zmatený pohled kolem sebe. Bezmocné plácnutí do peřin. Jen sen...Co cítíš? Co o ní víš? Nemohoucnost zbavit se myšlenek na tu tvář. Cizí lidský obličej, který se neustále vrací.
Vysoká postava, hluboký hlas. A ty oči. Znova se vracíš ke snění. Co to bylo? Proč na ulici plné lidí vidíš a vnímáš jen její tvář? Proč ji hledáš? Proč čekáš?
Na chvíli tě donutila nemyslet na bolest uvnitř tebe. Na zlomek si zapomněla na zmatek, který způsobila upřímnost. Pocity zklamání, zlosti, pochopení, pokory. A pak ona. Nový cit, vzrušení.
Chtíč pochopit se, chtíč dotknout se. Chtíč mít. Chtíč zažít.
Kde je jí konec? Chceš to vůbec vědět? Ne, zase to přejde. Zase to zmizí. Nadšení i chtíč. Vrátí se zklamání,zlost,pochopení a pokora.
Když chceš vidět na hvězdy, musíš si lehnout do bláta.
Ležíš v něm a v hlavě ti rezonuje její jméno. Zavřeš oči a vidíš její tvář. To přejde..stačí jedna noc a vše se vrátí kde má.
Kam se to má vracet, když sama nevíš?
Žádné komentáře:
Okomentovat