Leží na podlaze a kolem ní hromada svršku. Značkové hadříky všemožného účelu. Svíjí se a na ošklivě drahou podlazu kapku po kapce padají slzy. Jakou tak mají konzistenci? Bolest...Přesně ta bolest, před kterou utíká.
Dlouho nebylo kam. A tak vzala papír a tužku. To místo, kam chce utéct, si vytvořila. Dlouho se nevracela. Žila mezi řádky, mezi stromy, mezi nebem a zemí. Nikde.
Bolest se stala stálou společnicí. Zachytila se mezi řádky a na její srdce nedosáhla. Neprotáhla se úzkou mříží mezi realitou a snovým světem. A tak zůstávala uvězněná dlouhé hodiny, dny, týdny, měsíce...zanikla.
A ona se naučila uhýbat. Místo boje výmluva, místo vůle pokora. Z poznámek a vtipu zbyl prázdný úsměv. Němé oči a porozumnění.
Odpovědnost..jen tu ne..jen ne na její ramena..jen to ne..Bacha! Letí výmluva..
Lempl, grázl, svině..agresivní, arogantní, pomstychtivá!..Citlivá?
Hledající se..naleznoucí se...a to ticho..svíravé...dnes bylo, dnes a to...a potom to..Slyšíš? Hmm..
blikající okénko. Ano? Změř si míry...
Víš já..já se našla..víš, já..já nemám koho chytit za ruku, víš já...zmatená! nevyřčená slova
dnes bylo to a to...a taky to..a ten a to..
víš já...já někoho poznala..víš já...nevyřčená slova.
horká kaše, její srdce, její myšlenky, nefoukej..obcházej.
A ta tu dělá co? Sakra..co když je to pravda? Co když...
nenapravitelná....grázl, lempl, svině...agresivní, arogantní, pomstychtivá
Jak se cítíš? Proč se tak cítíš? Proč je to tak? létající slova...ze strany na stranu..pár set kilometrů sem a tam..
kdo je to? Ne, je mi to jedno..je mi jedno..je mi jedno..je mi jedno! jak si na tom stojíš? Je ti to jedno! mě je taky jedno..
a tohle dej sem...a s tímhle se rozluč...
konec, konec, konec...duní všude okolo...konec, nekonečná prázdnota...
svíjí se na zemi..kapky dopadají na ošlivě drahou podlazu, kolem pobíhá ošklivý a ještě dražší kocour..
zlatá klec? NENE! mantinely..
že ti něco patří, to se teda pleteš...
ani s tou hrdostí nikam nedojdeš..
Žádné komentáře:
Okomentovat