A nejenom tam..a nějak to ze sebe prostě musím dostat..jak jinak...
Snažím se myšlenky vytěsnit prací..Dvě rozsáhlejší povídky,z níchž jednu jsem už letmo hodila do PC.A to už pár dnů mám v bloku(který mi zmokl a zasvěcení/á) ví..:-) Teď se teda konkrétní papír válí někdo pod stohem věcí na mém stole a tak na řadu přišlo číslo dvě...Vězte,že v hlavě mám pokračování.Jen nevím,jestli se ovládnu.Jestli mi do toho nevleze jiná práce a jestli..jestli..
už jen 36 hodin...
,, Kdy už pochopíš, že to myslím vážně?" rozkřikl se Tomáš. Ozvěna jeho hlasu se nesla perfektně vybavenou kuchyní, rozléhala se po celé místnosti a vtíravě rezonovala.
,, Na ty tvé výhružky jsem tak zvědavá!" zněla břitká odpověd Kláry.
,, Nenuť mě dokázat ti, jak moc vážně to myslím, " zašeptal výhružně.
,, Jsi slaboch, Tomáši. Vždycky jsi byl. A teď tu na mě zkoušíš jednu z tvých her. Boty máš v předsíni. A nezapomeň si klíče, až zase bude odcházet. "
,, Hodí se ti to do krámu, Klárko. Ale já to konečně dám k soudu. " zařval bezmocně.
Vysoká, štíhla a od pohledu přísná žena jej změřila pohledem člověka, který je na takové chování zvyklý. Udělala dva kroky směrem k muži. O dobré dvě hlavy menší Tomáš se instiktivně přikrčil.
,, K tomu soudu, který ti ho svěřil do péče? K té stejné instituci, která rozhodla přesně tak, jak jsem já navrhla? Drahoušku, snad si nemyslíš, že se najednou něco změnilo?" poznamenala ironicky a dodala: ,, Ale ano, změnilo. Cestuji ještě víc, než před čtyřmi lety. To znamená, že o šestileté dítě se opravdu nemohu starat. A pokud vím, byl jsi to ty, kdo chtěl děti. "
,, Seš sépie, a ne matka, "zařval.
,, A ty jsi zbabělec. Člověk, na kterého byla dána jednou v životě zodpovědnost za své činy a ty se jí snažíš zbavit. Ale na mě ji nehodíš, Tome. Už ne!" odpověděla stále klidně.
,, Je to přece taky tvůj syn!" zaprskal Tomáš.
,, Copak se na jeho výchově nepodílím dost? Mohl by sis dovolit bydlet v centru města ve třípokojovém bytě? Jezdit v luxusním autě a chodit oblečený ve značkovém oblečení?" zvedla obočí a poodhalila své oči v mandlové barvě.
,, Chováš se jako zmetek, snažíš se mateřskou lásku nahradit penězi. Na tohle není slov, jen opovržlivé pohledy, Kláro!"
,, Mé peníze ti nevoní?Dobře! Odteď budu platit výživné jen na Richarda, vyhovuje ti to tak? Přestane tak tvé odkládání Ríši k babičkám, aby sis do bytu, který máš ode mne, vodil mladé sličné slečinky, které letí na vozidlo živené z mých peněz. "
,, Jak o nich víš?" vyhrkl Tomáš a ani se nesnažil nic zastírat.
,, Praxe se ani po čtyřech letech od rozvodového řízení nezměnila, je mi to jasné, Tomáši. Znám tě jako své boty. "
Znovu k němu přistoupila. Stála vedle něj v takové blízkosti, že slyšela přerývavý dech. Detailně si mohla prohlédnout, jak mu modré oči nervózně těkají se strany na stranu, jakoby hledaly únikovou cestu ze svízelné pozice podřadného tvora v domácnosti. V suchém a odměřeném prostředí Klářina bytu se vždy cítil svázán. Chtěl být svobodný, celý svůj život potřeboval volnost. Kdykoli míjel hlavní dveře, jakoby mu někdo nasadil okovy. Cítil se tak nesvůj. A Klára se v pocitech druhých vyznala. Řídila se jimi a nebála se využívat své nadřazenosti. Byla tvrdá, železná a odhodlaná. Nebojácná a cílevědomá. Taková přesně byla. Dosáhla met, na které on v životě ani nedohlédl. Zůstávaly mu skryty daleko za obzorem. Jediné co měl právo zahlédnout byl její posměšný pohled z vrcholu, který aktuálně zdolala.
Naklonila se nad něj a otevřela si polici. Vyjmula jednu z blyštivých sklenic a zavřela dvířka nechutně drahé kuchyně. Za každou cenu mu musela dokázat, jak malý je vedle ní. Ponížila ho a činilo jí to radost.
,, Bavíš se?" zeptala se, když se jeho oči zabodly do nadmutého výstřihu kostýmu na míru.
,, Ne tak jako ty, " odsekl a rychle odvrátil pohled.
,, Zase se přespříliš cítíš, Tomášku. Přejet tě pro mne znamená už jen rutinní záležitost. Nic víc, nic míň. Jsi troska a mít moc nad troskami mi nikdy nesedlo. A ani tobě se nelíbilo v pozici toho méněcenného. U jedince s tvým egem se tomu ani netřeba divit. Kde jsou dveře na chodbu snad víš. Ztrapňovat už tě taky dále nemusím. Nebo snad chceš, abych šla prohlédnout, zda ti správně funguje tvůj čtyřválec? Ne promiň, ten funguje. Včera mi přišel účet ze servisu. Mohl ses aspoň obtežovat a dát mi věděť, že chceš jiné pneumatiky. Ta značka, kterou jsi koupil, je sice celosvětově dost zvučná, ale co se týče použitelnosti, kdejaká česká gumárna jí předčí. Ale samožřejmě máš pravdu, že by to tolik nezapůsobilo, " vedla dlouhý monolog nalívajíc si ležérně drahého vína.
,, Seš kráva, víš to?" zavolal na ní ještě od dveří, než je stačil zaklapnout.
,, To teda jsem, máš pravdu, " zašeptala.
Žádné komentáře:
Okomentovat