Opět jsem si prožila široké spektrum pocitů, v rychlém sledu za sebou. Kdyby byl tak čas na jejich zpracování. Ne, tentokrát to nemá nic společného s mým nejbližsím přítelem jménem Ego eGo egO. I když zrovna tenhle kamarád dostal tolik ,,potravy", že by se to dalo již nazvat obžerstvím. Ve skutečnosti na tom nezáleží. Je úplně šumák, kolik pochvaly a dobrého pocitu přišlo. Nejkrásnější změna lidské nálady přišla s výměnou zklamání za motýlky...
Zklamání, možná je to až příliš silné slovo. Bylo to něco jako obviňování sebe samé z naivity, z neuposlechnutí rozumu, z nepoučení se z předchozích chyb, ze zbořených vzdušných zámků. A pak najednou...motýlci v břiše,všeude přede mnou..záplava radosti...I jediná krátka chvíle mi za to stála...
Páta milovaná flaška.Jak se mi tyto poznámky líbily.A vyvracet je? Ne,proč? Bylo příjemné se smát. Ne pro můj hlasitý smích,ale pro jeden úsměv.
Jsem v křoví...ne ledajaký křák,ale pořádná buš...
Co víc říct? Co dodat, když myšlenky se míhájí jedna za druhou. Jak se vyjádřit..Nejde to,nejde.Protože všechny pocity na papír nedostanu.
Patty, zase si jednou měla pravdu.O všem potřebuji mluvit.Vše co se mi přihodí, jinak bych se zbláznila.
Jenže tentokrát už zblázněná jsem a ani virtulní papír mi nepomůže...
Až návrat do vzpomínek,až pohled na zelenou,až ten uklidňuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat