Přemýšlej....

    ,,Jsem milovník privilegovaných vztahů. Mám ráda, když přátelé vědí, že se k nim chovám srdečně a otevřeně proto, jací jsou právě oni, a ne proto, že někam patří.
Samozřejmě, že se snažím ke všem chovat slušně, ale nesnáším, když se ke mně někdo chová hrozně hezky a chová se tak úplně ke každému. O to nestojím..."    Asi se skutečně neumím vyjadřovat. Neboť tato věta nevzešla z mých úst, přesto přesně vystihuje onu mou ,,úchylku" , pro kterou jsem dlouhá léta nemohla najít jméno..
Až úplnou náhodou..
    Jsem ráda,že teď už umím pojmenovat, co mi vadí na lidech, od kterých se postupem času odtahuji a proč to tak dělám. Je to prostě a jednoduše tím, že nedovedu být jen jednou z mnoha....

A tímto by dnes měl skončit můj příspěvek, protože kdybych se měla rozepsat, musela bych zaplnit svůj blog takovou dávkou nenávisti, až by to pěkné nebylo..

Už jsem říkala,že mám slabou vůli?

    Dlouho,ale opravdu velmi dlouho jsem k někomu necítila tak silnou a úplně čistě regulérní nenávist. Přestože na určité lidi mám ne zrovna pěkné poznámky, vždy se jedná spíše o lehkou nadsázku než reálnou nenávist. Ale kdybych dnes měla vzít a napsat, popsat nebo jen poznamenat jedinou větu, byla by plná příšerné zášti a agrese. Stačí, když se na mě ten člověk podívá a ve mně to vře. Nedej bože, když se s ním mám míjet ve dveřích. Zatínám ruce v pěst...
Opravdu dlouho jsem něco takového nezažila.
Takový ,,cit" by si zasloužila spousta jiných lidí.Kandidátů je...no hodně!
   

    Takoví, co na mě každé ráno hrají kamarádský obličej v autobuse, přestože vím, že hned jak vystoupím a zajdu za roh, už na mou adresu znají jen prachsprosté pomluvy.
    I ti, co mi nějakým způsobem ublížili.
    Nebo lidé, co mě nějakým způsobem srazili.

    Všichni by si zasloužili, abych jim darovala aspoň malý ždibec z čiré nenávisti, kterou cítím k jednomu jedinému člověku...

    Chudák člověk, až se jednou neudržím, bude vážně průser. Nechci ani domýšlet, jaké následky za své chabé sebeovládání ponesu..A asi ani ta dotyčná persona si neuvědomuje, co všechno se ve mně hromadí, když ji vidím. Stejně jako nedovede domyslet, jak zákeřně pomstychtivá umím být. Jak umí bolet,když kolem sebe začnu kopat.

Privilegované vztahy...Všechno je to o nich...

Byla bych raději,aby jeden nevznikl...Stačí jedna špatně mířená věta a začnu kopat..Zničím něco privilegovaného...

Pokud už to dávno zničené není....