Jsem ztracena. Definitivně..Ztracena v sobě,v rozhodování.V pevnosti,kterou jsem měla. Tohle je přesně ten stupeň ztracena,kdy se začínám hledat v knize. Kdy píšu,až se ze mě kouří.Kdy Paní tvrdí,že nevnímam svět. Přestala jsem jej vnímat už dávno.Teď se to jenom všechno prohloubilo.Stejně jako propast,která mě dělí od racionálního uvažování a činů ve jménu srdce. Zní to zmateně? Já jsem zmatená.Zmatená a ztracená.
I think I'm paranoid and complicated. Yes,I am.
All I want is...
Je to jednuduché.Tak zkurveně jednoduché,že na to nemohu dosáhnout. Proč mi vždycky v životě dělaly největší problémy ty malé překážky,které všichni kolem umí bravurně přeskakovat? Proč já musím být ta,co si klade vysoké cíle,mlátí kladivem obrovské kameny,řeší velké problémy a pak se nechá zniči t maličkostí?
Moje kniha se jmenuje Skrvny na duši..Každý máme svou skvrnu.V každém z nás je něco,co jej odlišuje. Co je jen jeho,malé poznávací znamení,o kterém nikdo neví..Někdy jej neukazujeme,někdy jen těm nejbližším..
Mám jednu velkou skrvnu.Je stejně velká jako já..Je to tím,že jsem to já
AMOR TUSSISQUE NON CELATUR
Žádné komentáře:
Okomentovat