Vítkovický výlet do SvitavCesta do Svitav? Jízda. . !! Už nikdy nechci slyšet stížnost (od nejmenované hráčky) , že cesta do Svitav je zdlouhavá. Někdo ( opět nebudeme jmenovat) se v té rychlé jízdě málem zapomněl na záchodcích ( a o těch ještě později). Čekání v České Třebové na vlak ? Bylo nám tvrzíno, že máme hodinku. Osudový vlak Comenius měl sice jenom desetiminutové zpoždění ( a protože mohu tento report psát, tentokrát stavbu padacího mostu ve Studénce přerušili), ale stejně jsme na vlak dobíhali. A to bylo pohody, vždyť ještě nezvonilo! Ještě že ta „ hej my jedem tramvají, no vida!“ na nás počkala. A ne ledajaká. S luxusními futuristickými záchody. Vyzkoušely téměř všechny vítkovičanky jedoucí vlakem. Ona ještě totiž byla druhá skupina, která se na tento vkusný a příjemný výlet na místo, kde se i mouchy otáčejí, vydala dopravním prostředkem s pouhopouhými čtyřmi koly a volantem.
Ve Svitavách málem nejmenovaná hráčka přejela svou právě vlakem přijezdivší spoluhráčku ( rozumějte, za žádných okolností ŽÁDNÁ jména).
První zápas proti pěti statečným Lipnickým slečnám. Z jejich 100% produktivity by si Vítkovice ( bez ohledu na kategorie) měly vzít příklad. Jediná šance a hned gól. Ano, extraligové Vítkovice prohrávaly proti týmu, jenž ani nehraje kategorii žen. O tom, že jich bylo pět ani nemluvě. Nu, ale dobrá. Než se vítkovické adaptovaly na palubovku, muselo to chvilinku trvat. Naštěstí to opravdu byla kratičký časový úsek, neb asi za dvě minuty už skóre svítilo ve prospěch extraligistek. Řekla bych, že není třeba složitě vypisovat kdo se trefil a kdo ne (a teď jména, netrefila se akorát Andy Pastušková a kupodivu i Jana Solková). Konečné skóre proti sympaticky hrajícímu Lipníku 12:1.
Druhý a také poslední sobotní zápas znamenal střetnutí proti rivalovi z FBC Pepino Ostrava. I přes okleštěnou sestavu soupeřek měly Vítkovice tolik respektu, že bez výhrad splnily pokyny trenéra a každá do sebe kopla jednu štamprli perfektní pálenky z placatky Soni Schaffnerové ( já vím, žádná jména, ale tohle musím zmínit!). Uvolněná atmosféra povolným mravů teda rozhodně nepanovala. Naopak prestižní pojetí hry se projevilo ve druhé minutě s trefou Terezy Urbánkové. Druhý gól ještě v 10. minutě přidala z nájezdu Zuzana Macurová. Pouhopouhou sekundu před sirénou ohlašující konec třetiny se také velezkušeně podruhé v utkání mezi střelce zapsala „Prca“ Urbánková. Změna stran tak proběhla s příjemným tří gólovým náskokem. Během kratičké přestávky ženy zhodnotily, že se jim hraje mnohem lépe než v pondělním ligovém střetnutí. Hra podle toho také vypadala. Přihrávky a motání hlavy soupeře, při kterém oko mohlo zaplesat. Ale na góly byla druhá třetina o dost chudší. Až ve 29. minutě dohnala ve střelecké listině Urbánkovou Zuzana „Pepka“ Macurová. Kdybyste to někdo nepochopil, ty dvě se zřejmě předháněly, kdo z nich bude v zápisu víckrát. Protože v dalším střídání ( tedy přesně o 70 sekund později) se v zápise objevilo potřetí číslo 16. Hádejte kdo to byl? Nápověda, slečna je třetí nejlepší juniorkou z loňské sezóny, její přezdívka vznikla ze slova Prcek a přitom je vysoká, že by si hlavu mohla odírat o práh dveří a přitom v určitých chvílích raději volí matičku zem . To bylo do konce druhé třetiny ze skóre vše.
Obraz hry je víceméně zbytečné popisovat. Vítkovice měly jednoduše herní převahu a oproti pondělí vypadal jejich herní projev jakoby hrál jiný tým. Ale zatracovat výkon soupeřek by nebylo správné. I ony se snažily, na beku se však výborně hrála například Andy Pastušková. Poctivou defenzivou Vítkovic nakonec prolomila Fleischmannová Monika, které se na několikátou dorážku podařilo propasírovat za záda střídající Ondrejkové. Odpověď ještě nalezla Zuzana Macurová a vsítila tak šestý gól za záda své bývalé spoluhráčky Sitkové.
Sobotní večerní program shrnu do týmové večeře, fandění fotbalistům ( looseři!) a utužovaní vztahů. Největší, nejmonstróznější díky patří panu a paní Legovým, kteří se o nás ohromně starali!
Na nedělní utkání jsme oslabily o Janu Solkovou, Soňu Schaffnerovou a Sylvu Kvochovou. S absencí dvou posledních jmenovaných také zachybělo neustálé upozorňování na mytí rukou a také už se šatnou nenesla hláška :, , Když žloutenku, tak všichni!“.
Utkání proti Svitavám pojala prestižně především Lenka Kubíčková, která se dokonce zapsala do střelecké listiny ! Ano, naše reprezentační brankářka se ukázala jako platnou ofenzivní silou v poli. V tomto utkání šlo především o secvičování rozehrávky a zkoušení různých herních variant. Což se povedlo na jedničku a s konečným skóre 7:0 můžou být Vítkovice spokojeny.
V zápase proti Třebíči svou brankářskou premiéru prodělala Nikola „Bleka“ Černá a nutno podotknout, že ve velkém stylu. Nejen že se jedenkrát pořádně zaskvěla proti úniku hráčky Třebíče ( která snad byla z té šance ještě více vyděšená, než Bleka, kterou nebývalá útočná aktivita vytrhla ze spaní), ale ještě stihla několikrát zapózovat přítomným fanouškům a fotografům. Jasná kvalita v tomto utkání zvítězila nad nezkušeným kádrem soupeřek v poměru 16:0.
Ještě jednou je třeba poděkovat rodině Kubíčků, kteří se ohromně starali a hráčkám za jejich mnohdy překvapivé výkony ( například střelecká potence Lega)
Žádné komentáře:
Okomentovat