Představte si smrtelnici. Obyčejného člověka, který je zvyklý spoléhat se na berličky v podobě rodiny, podléhat rozhodnutí rodičů. Svěřuje se zásadně kamarádkám a ještě jim pro jistotu neřekne vše. Nemůže nikomu pořádně veřit. V hloubi svého nitra má totiž pádné obavy o to,aby ona nebyla ta poslední. Ta na kterou se nikdo nepodívá. Na oko to samozřejmě neřeší. It doesn't matter! S chováním puritána stáčí rozhovor od ožehavých témat jinam, červená se nebo se prostě nevyjadřuje a naslouchá s hranným zájmem.
Than suddenly...
Objeví se ON. První člověk, který nemá potřebu jen držet se za ruku. Chce uchopit srdce a hladit jej. Opora, přítel. Ten, který si s dlouhými vlasy pohrává s posvátnou vážností. Jehož oči mlsně, nedočkavě pokukují a hlídají její krok. A ona mu samozřejmě podlehne..Přece každá holka chce jen být milována...
Tenhle nově vzniklý vztah jde rozdělit na etapy. Ale už v té první se se smrtelnící něco stalo. Ano, výrazná proměna chování. Zvýšení sebevědomí a pak padají mantinely. Už se nerozpakuje a není puritánská. S vědomím, že se k tomu "jednou dostane" se nebojí rozvíjet fantasmagorické teorie před svými družkami. Ale pak...!
Pak se objevím já. Přepracovaná, unavená. Ale s vědomím, že miluji. Že miluji svou práci a dělám ji jak nejlépe umím, i když mne to stojí mnoho sil. Na scéně, v tlupě, se objevuje tvor se zapřísáhle negativním přístupem k přízemnímu humoru. S nebývalým odporem ke slepičím kecům a chvástání se.
Ano, jsem nepohodlná.
Ano, jsem náladová.
Ano, jsem nenáviděná.
Ale to všechno je důkaz toho, že co dělám, dělám správně.
Trhněte si rádoby andělé s xichtem plným přetvářky. Nebudu vám do něj plivat, i když by to leckdo čekal. Ne, nebudu. Má slova bolí víc...
Až se dostane z prvního levelu, osobně vám začnu vystříhavat křídla. Do té doby držte huby a krok.
Žádné komentáře:
Okomentovat