Promiňte,jsem tu správně?

NEZAŘAZENÁ

ale svéhlavá...

NEZAŘADITELNÁ 

ale smířená...

Dlouho jsem nepsala..

Nepsala jsem o sobě,o tom co se mi děje.Co cítím,co prožívám.Jak se mám..Nebylo to schválně.Jen mi přišlo,že je teď není správná chvíle na to křičet své neduhy do světa..Nebyl čas se nad jimi vůbec zabývat.Prostě život plynul dál i bez blogu..Ale najednou se zase objevilo věčné téma,které prostě opět musím vytáhnout a postěžovat si..

 

Nasraly mně.Hodně...Seděla jsem v tom zku*venem autobuse a předstírala,že je mi to jedno.Předstírala jsem úplně stejně jako ony to,že je to mrzí..

Chodí kolem mne po špičkách.A nejenom ony,ale všichni.Mají ze mně strach.Jsem pro ně nevyzpytatelná,zareaguji vždy jinak,než očekávávají.A mají strach z toho,že nejsem čitelná..

Nejzábavnější je,že u mně je přece jasné jak budu reagovat! Vždy upřímně..řekla jsem: ,,Dělejte si co chcete,já se budu muset přizpůsobit"

Je to pravda.Jsem ta,co se podřídí. Ale sere mně ten přístup.Chodí se kolem mne po špičkách,nikdo mi není schopen do očí říct,co má za problém. A přitom já tak jednám.Já řeknu,co si myslím.Já řeknu,když mám s někým problém.

Život mne naučil rozlišovat mezi těmi,kterým mohu věřit.A mezi těmi,kterým můžu věřit..

Kdysi jsem vyprávěla Inzulkovi,že přítel je člověk,který podpíra bořící se stěny tvého světa.Že chci přátelé,kteří nejsou jen hloupými přikyvovači..

Přátelé. Proč když už jsem se to jednou naučila dělit,proč mne někteří lidé svedou k tomu,že jim nakonec věřím?? Proč je má důvěra v některé lidi neomezitelná, i když iracionální? 

Nenávidím kudly do zad.Nesnáším je,protože já jednám přímo.Jsem zvyklá,že se se mnou nikdo nikdy nemazlil a když něco chci,musím za tím jít přímo.

nemohu vinit lidi,kteří to tak nemají.každý jsme jiní.

Mám své ego.Mám hrdost.Neumím se sklonit jen tak před něčím,někým.Když je někdo lepší,žene mně to vpřed.Když je lepší v tom,v čem já chci být nejlepší.

Ale kudly do zad nenavidím.Bolí..

Nedotknout se mého ego.Dotýkají se mých citů a důvěry v lidi. Kudly do zad mne nutí vytvářet si čím dál tím větší krunýř kolem sebe..Lidi,kteří kolem mne chodí po špičkách..nezmůžou se na nic jiného,než na kudly do zad.je to jednodušší.I když zbabělé...ale v dnešní době se najde zbabělec jeden vedle druhého.Zbabělec je každý,kdo neplní svá slova..

Víte co pro vojáky nejtěžší?Zabít člověka tváří v tvář..Když stojíte a díváte se do očí žijícímu příslušníkovi vlastního druhu,je těžké zmáčknout spoušť a ukončit jeho život..

A pro mé spolužáky je težké a tváří v tvář mi říct,že jsem ta třináctá.Nechají to na bezmocném prostředníkovi.. Když vám bodne kudlu do zad i člověk,kterému se snažíte držet zdi,které se mu bortily..Je to ta největší rána.Najednou nevíte,jestli to všechno kolem vás není jen blbá iluze.Svět,který se snažíte přijmout za svý vás najednou vyvrhne jako vyděděnce.Jako zmetka,který si nezaslouží jednání jako se sobě rovným...A pak se rozmýšlíte,jestli vám není líp ve vlastní fantazii.Kde neznáte bolest ze zrady blízkého..jen lásku a porozumnění..

Dnes jsem měla po dlouhé době na krajíčku.A nebyly to slzy dojetí,které jsem zamáčkla když si Svěrky políbil vytetované srdce na ruce s nápise: "Maxim,forever in my heart" věděla  jsem,proč to udělal.Nemusel mi nikdo říkat,že to není jen gesto..Něco takového mne dokáže dojmout.Chápu ho..ale dnes to nebyly slzy dojetí,které jsem zamáčkla..Byly to slzy bezmoci.Absolutní ztráty jistoty..Ale já se přece zařekla,že brečet nebudu.nebudu projevovat emoce,i když to byla bezmoc se zoufalstvím.Za slzy mi tahle ... nestojí.Ne,jsou jiní..Jsou takoví,kteří si zasluží tak vysoký projev emocí..Ale ona ne,ona se dočká jen přímé konfrontace s člověkem,který se nevzdává..Potkáme se v sprnu.Zkurvíte mi prázdniny,ale nenechám vás vyhrát..Já se nezvádám a nesmířím se s tím,že nejednáte podle logiky,na které z jedné strany ohromně bazírujete,ale pak se jí zříkáte.Jednáte podle toho,jak se vám to zrovna hodí.A už jsem dnes jednou řekla,že je to zbabělost..

 

Mám své zlobidýlko.Je mým bodem,ke kterému vzhlížím.Je to někdo,kdo pro mne teď znamená víc..Díky komu jsem vlastně ani nic nehrála,když jsem řekla:  ,,Dělejte si co chcete,já se budu muset přizpůsobit" Děkuji,že jsi tak zlobivě hodná..

Je mi to jedno.Je mi jedno,že jsem třináctá.Jsem třináctá a co? Chleba nebude levnější,svět se nepřestane točit...

Ale vám všem,co chodíte po špičkách a máte strach přeju jediné:

Být jednou v životě tím třináctým